|
Léčené nemoci Hipoterapií
Hipoterapie je vhodná pro
léčbu nemocí centrálního nervového systému (viz dále) a vertebrogenních
onemocnění jako celku.
Z nemocí centrálního nervového
systému vybíráme především o dětskou mozkovou obrnu (dále "DMO") a Downovu
chorobu (dále "Down"). Důvodem je skutečnost, že především u těchto pacientů
je provozována hipoterapie.
1. Dětská mozková obrna (DMO)
Etiologii DMO je možné rozdělit
na tři základní činitele:
- prenatální - jedná se především o stále diskutovaný, byť vědecky neprokázaný,
vliv dědičnosti. Lesný uvádí, že DMO byla nalezena u třetiny sourozenců
dětí s diparetickou formou a výskyt DMO u dětí, kde ve 25 % případů jeden
nebo oba z rodičů trpěli "chronickým fyzickým onemocněním, jež postihlo
přímo nervový systém"
- perinatální - počet případů s těžkou novorozeneckou žloutenkou zásluhou
exsangvinací podstatně ubývá. Hlavní skupinu tvoří dnes těžké abnormální
porody, především porody protrahované vzhledem k nebezpečí asfyxie
- postnatální - v současné době převládají rané kojenecké infekce, zvláště
bronchopneumonie.
Příčinou vzniku DMO je více
faktorů dohromady. Determinující z nich zpravidla určuje formu dětské
mozkové obrny. Dětská mozková obrna se dělí na :
1. Diparetická forma - projevující se postižením obou dolních končetin.
Vzniká patrný nepoměr mezi velikostí trupu a dolními končetinami. Pacient
je spastický. Projevuje se vadné držení pánve, které je patrné trupu při
chůzi. Zpravidla jsou zkráceny předklonem pánve a svaly adductor longus,
adductor brevis, adductor magnus. Může se přidat i zkrácení zpravidla
m. musculus gracilis a m. obturatorius externus. Protože stehna jsou většinou
ve vnitřní rotaci, dochází vytočením nohou ke vzniku širší stojné báze.
Tím se ulehčuje i udržení rovnováhy. Přetížením m.triceps surae dochází
k jeho zkrácení resp. Achillova šlacha upínající tento sval na tuber calcanei
táhne patu nahoru. Tím vzniká pes equinus. K tomu se často přidružuje
zkrácení m. tibialis posterior. Vzniká navíc noha kososvislá "pes equinovarus."
Tím dochází k vytočení špičky nohy dovnitř. Omezena je abdukce a extenze
v kyčlích (m. glutaeus maximus a m. glutaeus medius). Zkrácení m. glutaues
medius et minimus udržuje vadné postavení pánve a následně i trupu. Je
omezena až znemožněna dorsální funkce nohy (m. extensor digitorum brevis,
m. extensor hallucis brevis). Pacient má pohyblivé a funkční horní končetiny,
je schopen jejich využívání. M. rectus abdominis a i laterální svaly břicha
jsou zpravidla ochablé. Inteligence je zachována. Vzhledem ke zkrácení
výše uvedených svalů, postižení dolních končetin a vzniku pes equinovarus
je hipoterapie pro tento druh postižení velmi vhodná. Vzhledem k zachování
intelektu pacient spolupracuje, progrese stavu po aplikaci hiporehabilitační
jednotky je zpravidla nejvíce zřetelná.
2. Hemiparetická forma - vzniká poškozením mozku v oblasti jedné polokoule.
Toto poškození je vždy druhostranné vzhledem k postiženým končetinám.
Dolní končetina je zpravidla volně pohyblivá v kyčelním i kolenním kloubu.
Zkrácením m. triceps surae vzniká pes equinus, v těžších případech i m.
equinovarus (zkrácení m. tibialis posterior). Hlavní postižení je projevuje
na horní končetině. To je charakteristické přitažením paže k trupu a zvláště
ohnutím ruky do dlaně, přitažením palce do dlaně a ohnutím prstů přes
palec. Na tomto místě zdůrazňuji postavení prstů ruky. Při provádění hipoterapie
mohou vznikat problémy se správným držením madel při sedu na koni. Jsou
zkráceny m. abductor pollicis longus et abductor pollicis brevis (nesvede
abdukci palce) a m. opponens pollicis (opozice palce). Pacient má problémy
s rozevřením prstů do vějíře (m. interossei dorsales I.-IV.). Je omezena
dorsální flexe ruky. To vede k nutnosti hledání substitučního úchopu při
provádění hipoterapie. V závislosti na hloubce postižení je omezena
i chůze. Typické je napadání při chůzi s převahou váhy na špičce. Protože
dochází k poškození jedné mozkové polokoule, inteligence je snížena. Janda
uvádí snížení intelektu u zhruba poloviny případů v různém stupni.
3. Kvadruparetická forma - je projevem diparetické formy DMO, kdy jsou
kromě dolních končetin postiženy i horní končetiny. Dochází prakticky
je stejnému zkrácení svalů a jejich postavení jako u hemiparetické formy
DMO. Protože k poškození mozku dochází až v jeho kmeni, inteligence není
snížena.
4. Bilaterální hemiparéza - jedná se o dvě hemiparetické formy DMO vedle
sebe. Ložiska jsou umístěna v obou mozkových polokoulích, druhostranně
vzhledem k postižení končetin. Postižení je těžké, často sekundárně doprovázené
epileptickými záchvaty. Hybnost je výrazně omezena, pacient není schopen
samostatného pohybu. Inteligence je snížena až na úroveň oligofrenie.
5. Dyskinetická forma - Tato forma postižení se projevuje trhavými nepotlačitelnými
pohyby. Často jsou vyvolávány spontánně, jindy pacient reaguje na sebemenší
podnět. S tím je spojena porucha řeči "huhňání", problémy s polykáním
a dýcháním. Pacient není schopen koncentrace na vykonání úkolu. Tato forma
DMO je často spojena s těžkým postižením intelektu. Spolupráce s pacientem
a jeho vedení během rehabilitační jednotky je obtížná a zvláště psychicky
náročná pro rehabilitačního pracovníka.
6. Hypotonická forma - Projevuje se celkovým snížením svalového tonusu.
To na straně druhé vyvolává výrazně vyšší kloubní pohyblivost a nejistotu
při chůzi. Více jak polovina této formy DMO je spojena se snížením intelektu
až oligofrenií.
DMO je indikována jako vhodná
pro hipoterapii.
2. Morbus Down (Down syndrom)
Protože děti s tímto postižením
tvoří nemalou část pacientů využívajících hiporehabilitační výcvik v našem
středisku, zařadil jsem toto onemocnění i do této kapitoly. V tomto případě
se jedná o hodnocení pozitivního vlivu hipoterapie v oblasti obtížně měřitelné,
psychoterapeutice. Subjektivní pozitivní vliv je zřejmý, jeho kvantifikace
by si však zasloužila hlubší zpracování některým specializovaným psychiatrickým
pracovištěm, které disponuje odpovídajícím diagnostickým vybavením.
Janda uvádí výskyt Down syndromu
u jednoho z 800 živě narozených dětí. Zásluhou prenatální péče tato hodnota
vykazuje podstatný pokles. Tomu nasvědčuje i srovnání s věkovým průměrem
dětí s Down syndromem využívajících hipoterapii, který mírně převyšuje
dvacet let. Down syndrom je onemocnění na genetickém podkladě, kdy dochází
k trisomii tj. dvacátýprvní chromozóm je místo normálního zdvojení přítomen
trojmo. Typický je zpravidla podprůměrný vzrůst, výraz obličeje je podobný
mongolskému typu. Horní i dolní končetiny jsou v poměru k délce trupu
krátké. Patrná je rovněž zvýšená kloubní pohyblivost. Svalstvo celkem
je výrazně hypotonické. U některých pacientů mužského pohlaví je výrazně
zkrácená horní část m. trapezius. Děti mají smysl pro hudbu a rytmus.
To je patrné po jejich posazení na koně, kdy se zpravidla velmi brzy vcítí
do rytmu koňského pohybu. Inteligence se většinou snížena na úroveň oligofrenie.
|
|