|
Historie využití koně pro hipoterapii
První nepřímé zmínky o léčebním využití
koně se objevují ve filozofických úvahách Marca Aurelia v jeho díle "Hovory
se sebou", které bylo napsáno v letech 171-179 n.l. na území Slovenska:
"Když se říká: Lékař mu přikázal jezdit na koni nebo studené koupele,
anebo chodit naboso, celkem by se dalo říci: vesmírný pořádek mu nařídil
chorobu, zmrzačení nebo ztrátu něčeho či něčeho podobného …Přijměte tedy
všechny příhody tak jako ty léky, které předepisuje lékař … A za cosi
podobného, jako je tvoje zdraví, pokládej i uskutečňování a naplňování
toho, co vesmírný pořádek uznává za dobré." Byť další písemné podklady
z té doby pocházejí i od císařova osobního lékaře Galéna, nedá se hovořit
o cíleném využívání koně k léčebným účelům. Další zmínky o léčebném působení
koně nacházíme u Hippokrata.
Ve středověku se touto metodou
nikdo nezabýval. V renesanci Merkurialis zmiňuje o různých účincích při
různých chodech koně. Velmi bohaté na literární příspěvky je v tomto oboru
18. století. Osobní lékař Marie Terezie a Maximilian Stoll doporučovali
jízdu na koni u lidí s duševními poruchami. První sportovně medicínská
učebnice "Medicina Gymnastica" (Vyšla v roce 1750) označuje jízdu na koni
jako nejdůležitější gymnastické cvičení a popisuje účinky jízdy na "tělo
i ducha." V roce 1782 vychází kniha "Léčebná a chirurgická gymnastika,
neboli výzkum o užitku pohybu", autorem je J. C. Tissot. Poprvé se zde
dovídáme, že nejdůležitějším chodem koně pro terapii je krok, to platí
dodnes. V tomto století také prof. Samuel Teodor vidí léčebné působení
v trojrozměrném pohybu koňského hřbetu, jedná se o soudobé pojetí hipoterapie.
K pravidelnému využívání
koně k léčebným účelům dochází až zhruba v 60.-70. letech 19. století,
zvláště v Německu a v Anglii. V Čechách uvádí Vyhnálek první snahy o provozování
hipoterapie až kolem roku 1880.
Na začátku 20. století se léčebné
jezdectví dostává do středu zájmu zdravotníků. Po první světové válce
se používá kůň k rehabilitaci válečných invalidů. V letech 1950-60 se
rozšířila hipoterapie u pacientů s polyomyelitis anterir acuta. V 60.
letech vznikají organizace zabývající se hipoterapií prakticky v celé
Evropě a i USA. Skromné začátky v naší republice se datují od roku 1947.
Garantem hipoterapie v České republice je Česká hiporehabilitační
společnost (ČHS), která byla založena v roce 1991. Sdružuje lékaře, fyzioterapeuty,
pedagogy i jezdecké instruktory, kteří používají koně v lékařství, pedagogice
i sportu. Sdružuje i pacienty a rodiče handicapovaných dětí. ČHS je členem
mezinárodní organizace FRDI (The Federation of Riding for the Disabled
International).
Historický exkurs zakončeme
u našich nejbližších sousedů, na Slovensku. Jejich přednímu spisovateli,
L˘udovítu Štúrovi, předepsali lékaři, mimo jiné, pravidelné ježdění na
koni s tím, že to pomůže nápravě postavy mladíka nadšeného : "tváře inteligentní,
ale poznamenané uhrovitostí, průzračné nevinností, ale ztrápené duševní
nejistotou, plece široké, ale stálým sezením pokleslé."
|
|